Národní památkový ústav

Národní památkový ústav

Valdštejnské nám. 3

11801 Praha 1

 Mapa webu |  MonumNet |  Ke stažení |  Novinky [7.1.] |  Diskusní fóra [29.11.] |  Odkazy na www [28.11.]
nový web: VLASTNÍCI [pro vlastníky a účastníky procesu obnovy památkového fondu: investory, projektanty, dodavatele, úřady, obce...]
Print

Vyjádření Prof. Ing. Miloslava Němečka, DrSc.

Národní památkový ústav obdržel vyjádření prof. Ing. Miloslava Němečka, DrSc., k problematice zateplování historických budov. Protože jeho názory považuje v souvislosti s opatřeními motivovanými úsporou energie za důležitý vklad do diskuse o adekvátním přístupu k architektonickému dědictví, rozhodl se je zveřejnit. Případné reakce lze zasílat na mailovou adresu solar@up.npu.cz. S ohledem na aktuálnost tématu se předpokládá soustavnější reflexe problematiky zateplování historických staveb v časopise Zprávy památkové péče. Zaslané reakce, podněty a názory pomohou při přípravě tohoto čísla a zázoreň budou využity v rámci probíhající odborné diskuse.

Související informace k programu Zelená úsporám ve vztahu k ochraně památek najdete :: zde.


  • Citace zdroje dokumentu:
    Vyjádření Prog. Ing. Miloslava Němečka, DrSc.
    On-line: http://www.npu.cz/pp/dokum/ppclanky/ppcl09/ppcl090910-nemecek-zelena-usporam/
    od 10.9.2009, 15:15 hod.

Situace, argumenty

Program "Zelená úsporám" zjednodušuje pohled veřejnosti i zainteresovaných obyvatel a vlastníků na energetickou stránku památkově chráněných a památkově hodnotných objektů tím, že zateplování fasád a osazování plastových oken považuje za řešení jak pro starší, památkově hodnotné obytné, průmyslové i vesnické stavby, tak pro památkově chráněné objekty. Je to nevhodné a matoucí. Kritizovaná cesta jednak nerespektuje základní rozdíl mezi péčí o prostředí v obytných místnostech běžné výstavby a charakterem péče o prostředí v památkově cenných interiérech, jednak nevyhovuje požadavkům zachování památkové hodnoty starších staveb a urbanistických celků.

Snížení spotřeby tepla v programu Zelená úsporám, které je předpisováno jako kritérium pro přiznání dotace, je výpočtovou hodnotou, vyjadřující do značné míry fiktivní úsporu tepelných ztrát. Hodnoty jsou získávány ze vztahů užívaných rutinně v projektování vytápěcích soustav a v běžné vzduchotechnice, jejichž adekvátnost – jako modelu (a o nic jiného zde ve skutečnosti nejde) – je zvláště pro starší budovy zatížena značným rozptylem.

V případě potřeby je nutno vzduch v interiérech památkově chráněných a historických staveb vlhčit (v chladném období roku) nebo odvlhčovat (v teplém období roku). V mezidobí je péče o mikroklima poněkud méně náročná a spotřeba energie méně závažná, opět však je nutno řešit její úspory specifickými metodami. Otázku vnitřního prostředí nelze ignorovat ani u běžných obytných staveb. I pro ně platí požadavek komplexního přístupu, kdy spolu s úsporami energie na vytápění je třeba řešit vlhkostní poměry a větrání. Proto je procento výpočtově ušetřené energie nešťastně zvoleným, potřebám památkové péče neadekvátním nedostatečným kriteriem. Důvodem je mimo jiné to, že památkově hodnotné stavby jsou většinou postaveny z tradičních, stářím změněných materiálů, jejichž chování zejména po tepelně dynamické stránce je z hlediska dosažení vhodného vnitřního prostředí odlišné od nové výstavby.

Takové kriterium má mimoto velmi málo společného se skutečným dynamickým chováním tepelného stavu stavby v průběhu roku a jeho splnění se nedá bez pečlivého měření objektivně kontrolovat. Nepodává také objektivní informaci o souvislosti s řešením problému vlhkosti vzduchu a jejího vztahu k vlhkosti různých materiálů přítomných za různých teplot v interiérech. Pokud jde o podíl plastových oken na onom zateplení, kriterium neposkytuje již vůbec žádnou informaci k spolehlivému zajištění důležité úlohy vzdušného kyslíku, tak potřebného k profylaxi výskytu plísní a mikroorganizmů atd., tj. k závažné stránce ochrany interiérů historických a památkových budov. Potud k pojmu "zateplení", v jehož splněném kriteriu výpočtem získané úspory energie se může skrýt i nekompetentní rozhodnutí, nevhodný projekt a nízká kvalita úprav.

Zde je také východisko ke stanovení racionálních kriterií pro hodnocení podílu takových staveb na politice racionálního využití, popřípadě úspor energie.

K památkově hodnotným stavbám a sídlům je třeba přistupovat s ohledem na účelné vynaložení energie k jejich ochraně a zachování, a to jinými, popříp. inovativními prostředky, než zateplováním a plastovými okny u novostaveb nebo empirickými konstrukcemi pasivního domu.

Pro toto tvrzení svědčí dvě zásadní charakteristiky:

1.

V místnostech obytných staveb a u památkově nechráněných interiérech je tepelná (méně často chladicí) energie prostředkem k zajištění tam požadované teploty. V dominantní většině případů se nesleduje vlhkost vzduchu a na ní závislá vlhkost stavební konstrukce a tam umístěných předmětů a před zateplením také není nutno řešit jevy spojené s vlhkostí a bránit jejich nepříznivým důsledkům. Postačí udržovat požadovanou teplotu vzduchu, přičemž pro obyvatele pohodovou vlhkost vzduchu poskytuje i nejjednodušší větrání okny, fyziologická vlhkost produkovaná obyvateli a vlhkost vznikající provozem domácnosti. Spotřebu tepelné energie na vytápění (v otopném období) a popřípadě i elektrické energie (na chlazení vzduchu v teplém období roku) může být pro obě období snížena zateplením pláště budovy, negativní stránkou zateplení při užití plastových oken a dveří je však nedostatečná výměna vzduchu s okolím a problémy s vlhkostí. To musí řešit dodatečně uživatel interiéru, neboť hodnotící kriterium, jímž je výpočtem stanovené snížení spotřeby energie vlivem zateplení, nebere na vlhkost ohled. Právě řečené ovšem ohrožuje návratnost prostředků vynaložených na zateplení.

2.

Naproti tomu k mikroklimatické ochraně památkového interiéru a v něm uložených předmětů se energie spotřebovává celoročně především k dosažení a udržení příznivé vlhkosti v prostoru, zatímco teplota v interiéru se může v rozmezí cca 14 až 22°C sezónně měnit a nemusí být vždy rozhodujícím požadavkem.Jinými slovy – jejím řízeným snížením v otopném období lze také dosáhnout úspory energie, a levněji než zateplováním. V otopném období je energie v tepelné formě vynakládaná jak na udržení požadované teploty, tak na doplnění a udržení vlhkosti, v teplém období roku jde o spotřebu elektrické energie vynaložené na chlazení vzduchu s určitým podílem tepelné energie potřebné při odvlhčení vzduchu. Další část elektrické energie spotřebované v mechanické formě (pohon ventilátorů) připadá na obvykle nezbytné zabezpečení pohybu a cirkulace vzduchu.

Účelnost spotřeby, event. úspory všech těchto forem energie ovšem může podchytit větší počet, než jen jedno kriterium.Z bodu 2) je zřejmé, že u významných i méně významných interiérů kulturních památek je třeba dát před zateplováním přednost komplexnímu zajištění vlhkosti ve vztahu k teplotě v chráněném objektu, zlepšení pohybu a výměně vzduchu a jeho čistotě. Ve významné míře také měření a regulaci vlastností vzduchu, vlhkosti chráněných předmětů a stavebních prvků a spotřeby energie k prokázání úspěšnosti podporovaných opatření. Takové aktivity je nutno sledovat novými ukazateli, které budou rozhodovat o podpoře projektů sledujících účelnější vynaložení energie s racionálně zaměřenými úsporami.

Proto kriteria pro získání podpory pro takové objekty musí být schopna hodnotit způsoby a přínos celoročního zajištění alespoň tepelně-vlhkostního režimu zlepšujícího ochranu jejich interiérů popříp. ostatních částí stavební konstrukce.

Je to určující jak pro vztah programu Zelená úsporám k architektonickému dědictví obecně, tak v možných budoucích důsledcích k racionálnímu zaměření činnosti památkové péče na tepelně-energetickou stránku jejich ochrany proti působení okolního prostředí zvláště.

Nevhodné tepelně-vlhkostní poměry v historicky cenných stavbách, památkově chráněných i starších objektech a urbanisticky cenných souborech totiž podmiňují působení celé řady nepříznivých a škodlivých činitelů, jako porušení předmětů a povrchů tvarovými změnami, podpora infekce mikroorganizmy, neodstranitelný prach vázaný elektrostatickými silami do povrchových mikrodefektů uměleckých děl aj.

Proto kritérium pro přiznání podpory, jímž je vypočtená úspora tepla závislá pouze na teplotě v interiéru, nemůže pro uvedené typy objektů motivovat dostatečně účelná a účinná opatření.

Vinou nevhodného kriteria pak za "úspěšně" splněným cílem dosaženým polystyrénovým obkladem, plastovými okny a dveřmi číhá riziko potřeby dalších úprav: nutné instalace rekuperačních jednotek, odvlhčovačů, jejichž účelné využití potřebuje další energii, nutnost občasné desinfekce plesnivých překladů, okenních rámů a mrtvých koutů, požadovaných popřípadě obsluhovaných laikem – uživatelem interiéru. A to nemluvě o "utajené" energii, která již byla vynaložena na výrobu dodatečně a jen občas potřebných přístrojů

V režimu využití památkově cenného nebo chráněného objektu je třeba individuálně posuzovat vynaložené náklady a očekávaný přínos nejen vynaloženou a uspořenou energií, ale zcela specifickými, popřípadě novými a racionálními způsoby, kde jeden ukazatel nestačí.

Pro nahrazení zateplovacího kriteria jako "výpočtové úspory" však je nutno potřebná nová kriteria bez prodlení navrhnout. Argumentů, především z nových poznatků odborné literatury k jejich prosazení se najde dostatek. Proces jejich postupného vytvoření a zavedení však zůstává na nás, kriticích. Navíc bude nutno s nimi seznamovat širší odbornou veřejnost, architekty a projektanty v oblasti techniky prostředí a automatické regulace.

K novým kriteriím

Termín zateplování

  1. nevystihuje charakter úprav vedoucích k účelnému hospodaření s energií v péči o dané objekty a interiéry
  2. nevyjadřuje podporu činností vedoucích k ochraně památkového fondu ve vztahu k racionálním energetickým úsporám v potřebné komplexnosti a závislosti na šíři specifických vlastností staveb různého charakteru,
  3. nevystihuje v dostatečně širokém smyslu různé druhy energie, kterou je třeba vynakládat v provozu užitých technických prostředků mikroklimatické ochrany v památkové péči
  4. je bez zpětné vazby a tedy bez objektivní kontroly dosažených cílů objektivním měřením
  5. opomíjí význam regulace a řízení parametrů rozhodujících o stavu a životnosti památky
  6. opomíjí životnost a rentabilitu zateplovacích prostředků a ekologické hledisko "od kolébky do hrobu"

Pro úpravy památkově chráněných staveb v zájmu zvýšení jejich životnosti při eventuálním snižování jejich energetické náročnosti je potřeba v Programu Zelená úsporám vytvořit nová kriteria. Nemusí být všechna a hned dokonalá. Zainteresovaná část technické veřejnosti si pravděpodobně musí teprve uvědomit jejich potřebu a směřování. Jde o proces, který je třeba neprodleně zahájit.

V současné odborné literatuře existuje řada podkladů, které stojí za pozornost a využití v praxi památkové ochrany. Vyžaduje to ovšem propagaci a hledání akceptujících zájemců.

Nová kritéria by měla podporovat činnosti a akce splňující tyto principy:

  1. Neměnit vnější vzhled staveb a nepoškozovat historické konstrukce, prvky a povrchy ani vyžadovat nákladné dodatečné kompenzace (dovlhčování, odvlhčování, desinfekce) negativních důsledků "zateplovacích a utěsňovacích" opatření.
  2. Preferovat přidělení prostředků pro rozvíjení a uplatnění inovativních přístupů a metod ochrany, údržby a oprav historických konstrukcí, podpory využití historických odvětrávacích a odvlhčovacích systémů a odvlhčování zamokřených staveb, protože tato opatření vedou v provozu a ve využívání objektů k úsporám energie.
  3. Nevylučovat z podpory opatření způsoby využívající výměny a proudění vzduchu jako významných činitelů přispívajících k ozdravění interiérů, které využívají mechanické energie (ventilátory), jež je nejlevnější.
  4. Je naprosto nutné podporovat instalaci přístrojů a systémů měření, sběru a zpracování dat a monitoringu stavu mikroklimatu v objektech k průkaznému ověření stavu objektů a skutečných úspor energie. Taktéž je nutno podporovat rozvoj aplikací metod a zařízení automatické regulace a řízení jako moderního a racionálního prostředku k dosažení, udržení popříp. k optimalizaci projektovaných parametrů bez závislosti na lidském faktoru.
  5. V případě utěsnění fasád – včetně výměny oken – musí být zároveň řešen způsob zajištění potřebné kvality mikroklimatu interiérů včetně odpovídajícího větrání a proudění vzduchu. Utěsnit fasádu (a okna) bez adekvátních opatření ve prospěch zajištění dostatečného větrání obytných prostor není přijatelné a nemělo by být proto podporováno.
  6. Je žádoucí racionálně využít tepelnou kapacitu a vlhkostní kapacitu, tj. dynamiku masivních částí stavební konstrukce s podporou automatické regulace a řízení, bez obojího to není možné.
  7. Je žádoucí využít přirozených vlastností tepelné složky sluneční radiace v tepelném a vlhkostním režimu pláště budov i v interiérech (například využití clon, žaluzií apod. při oslunění oken v chladném období nízkým sluncem aj.).
  8. Nezbytná je podpora výzkumu a využití nových přístupů a metod památkové ochrany vycházejících z fyzikálních principů a podpora jejich propagace u odborné veřejnosti.

Při koncipování kritérií a jejich projednávání je nutno co nejpečlivěji uvážit možnosti a potřebu uplatňování některých norem běžných pro průmyslové, kancelářské a jiné budovy, pro vytápění,větrání a klimatizaci vzduchu apod., tak aby nebyly bez ohledu na specifičnost památkového objektu nesmyslně uplatňovány a vymáhány.

Praha,15.8.2009
Prof. Ing. Miloslav Němeček, DrSc.